Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Fenomén Jana Nováčková vs. (ne)vhodná motivace

„Vzdělání je to jediné,co v nás zůstane po tom,co zapomeneme vše,co jsme se naučili ve škole“ (Albert Einstein)

       Jak je možné, že tolik lidí ve škole zaostávajích, se v praktickém životě nejen neztratili, ale leckdy byli mnohem úpěšnější než většina jedničkářů…?!  Leccos k zamyšlení se lze dočíst i v nedávno vydané knize “ Špatní žáci, rebelové a jiní géniové – Neslavná mládí slavných“ (A.Dvořák,Einstein,Edison a další…u nichž prostě kreativitu a opravdový zájem o učení škola potlačovala…- bylo by to dnes jinak?…)  :

www.kosmas.cz/knihy/150740/spatni-zaci-rebelove-a-jini-geniove/

     V době psaní mé diplomky jsem měl možnost se seznámit s knihami PhDr.Nováčkové, Fredericka Vestera, Susan Kovalikové (jejíž knihu ITV přeložila právě J.Nováčková)  a dalších novodobých autorů, a porovnat je s didaktickými spisy Komenského (jehož metody teprv dnes novodobé výzkumy mozku skutečně potvrzují). Komenský by dnes v mnoha třídách zaplakal, a jen málokdo se skutečně seznámil s jeho dílem (ač už od dob totality visel v mnoha třídách…dnes se knihy Komenského vídají ponejvíc v antikvariátech, místo v knihovničce, či e-book složce každého učitele – aspoň tu Analytickou didaktiku, Informatorium a Fortius redivivus ).  Každému pedagogovi bych doporučil zkonfrontovat své názory s (podle mne) dost přelomovými publikacemi a myšlenkami  Jany Nováčkové, F.Vestera a dalších, respektujících tzv.“mozkově kompatibilní vzdělávání“.  Pokud jsem mohl hovořit s čerstvými absolventy vysokých pedag.škol, mám za to, že knihy Komenského a PhDr.Nováčkové dají učiteli mnohem víc pro skutečnou praxi, než celá vejška.  Investovat do sebevzdělávání se vyplatí (nelze čekat „až když mi to zakoupí škola…“, nebo až mne pošle na nějaký kurs…). Navíc „Mýty ve vzdělávání“ stojích pouhých 60 korun…( a já mám samozřejmě 90% zisk z každé prodané…to byl vtip jak jste doufám pochopili).
www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/vzdelavaniprodospele/respektovat/knihy/default.aspx

- velmi inspirativní kniha, bořící zažitá schemata, je hlavně:                                                                                                                                                                                                                                                                 respektovat a respektovan

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová:

RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN     (recenze ke knize : Výchova a vzdělávání dětí založené na uplatňování moci a síly jsou vyčerpávající a přitom málo účinné. Mají negativní dopady nejen na plnění každodenních oprávněných požadavků, ale také na sebeúctu, rozvoj osobnosti a vzájemné vztahy všech zúčastněných stran. Jsou v rozporu s požadavkem na bezpečné klima ve třídě a ve škole, které je základní psychosociální podmínkou efektivní výuky. Jsou v rozporu s požadavkem na rozvíjení klíčových kompetencí podle Rámcového vzdělávacího programu.
  Kniha Respektovat a být respektován je určena všem, kteří se snaží o partnerský, respektující přístup ve výchově, vzdělávání a vztazích. Je shrnutím těch nejlepších zkušeností z oblasti dobře fungující komunikace mezi lidmi, učebnicí dobré komunikace. Nabízí jednak postupy a dovednosti okamžitě využitelné v praxi, jednak pohled na širší souvislosti mocenského a respektujícího pojetí výchovy a mezilidských vztahů. Je využitelná pro rodiče, učitele a všechny, kteří chtějí investovat úsilí do rozšíření repertoáru svých komunikačních dovedností pro zvládání běžných i náročných životních situací. Přirozeným důsledkem osvojení těchto dovedností je udržení vlivu i dobrých vztahů a vzrůstající pocit vnitřního klidu, sebeúcty a kompetentnosti.).        
V předmluvě k Respektovat, se autoři zmiňují o knize autorek Faber-Mazlish: „Jak mluvit aby děti naslouchaly, jak naslouchat aby děti mluvily“ – a říkají že to byl skutečný pozitivní PRŮLOM, aby začali psát knihu pro naše české prostředí…

K porovnání s touto knihou mne zaujal článek v Časopise Ústavu pedagogických věd FF MU Brno (roč. 16, č. 1, rok 2011), s názvem – „MOCENSKÉ konstelace ve výukové KOMUNIKACI“ – je volně ke stažení pod názvem “ ##article.pdf.download## “ – přímo z phil.muni.cz : TADY.

       U knihy Respektovat a být respektován nejde jen o další teorie vycucané z prstu, jde o léta ověřované poznatky z pedag. a psychoterap.praxe (ne tedy zas nějaké reformní teorie…).

     Změny nepřijdou přes noc….
 Hodně se v knize Respektovat a být respektován mluví o komunikačních dovednostech….že je nezískáme za pár dní, je nasnadě. Na zkola.cz nabízejí spolu s J.Nováčkovou i jiní lektoři různé kursy….(i pro veřejnost).

 Další (těžší ale levnější) možností je, stále se zajímat a číst, a ihned DLOUHODOBĚ se snažit uplatňovat v praxi při každodenním styku s jakýmikoli lidmi (včetně rodiny).
 …jak říká Frederick Vester, CHYBY NEJSOU NA OBTÍŽ, NAOPAK JE TO JEDEN Z NEZBYTNÝCH PROSTŘEDKŮ JAK SE UČIT (ujištění se kudy cesta nevede…).

        Ne se vším co píše PhDr.Nováčková  musí člověk nutně souhlasit…, třeba určitá míra drilu je ve výuce na hudební nástroj prostě nutná, ale je pravda že je velký rozdíl bezduchý versus motivovaný dril…navíc záleží hodně na kombinování drilu s (možná převažující) alternativní složkou pestré palety vyučovacích metod a přístupů, šitou na míru konkrétnímu žákovi. Nevylévejme s vaničkou i dítě. Jako je rozdíl bezduchý a tvrdě vymáhaný dril oproti motivovanému drilu s pomocí kouče-učitele respektujícího potřeby a osobnost žáka, …..stejně tak je rozdíl i v soutěžích s touhou prosazovat své ego (učitele či žáka) na úkor druhých, oproti vhodně usměrnované zdravé soutěživosti- chcete-li nazvěme to raději společnému tréninku, se zjišťováním svých vlastní mezí a rozvíjejících se schopností (dítěte). Moc pěkný pozitivní příklad vhodného typu soutěží, uvádí pro osobní rozvoj Leo Babauta ve své knize „20 tajemství motivace“ (ebook zdarma) – ke stáhnutí je legálně zde:

http://motivace.zenhabits.cz/

Přestože s výše zmíněným mým názorem by nejspíš p.Nováčková nesouhlasila, přesto to zatím vidím takto: I děti se přece musí (postupně a přiměřeně věku) naučit, že jedině tvrdá práce sám na sobě může přinést ovoce v životě, pečení holubi bez práce do úst nepřiletí a spoléhat celý život na pomocnou ručičku kouče, rodiče, učitele apod. nelze. To se však nevylučuje s nutností dát dítěti to co skutečně potřebuje, jak o tom mluví třeba Zd.Matějček ve své knize „Co děti nejvíc potřebují“…hřejivou podporu a pochopení při selháních apod. O rozdílu vnitřní versus vnější motivace se naštěstí trochu učí i na pedag.školách, hezky to popisuje Ivo Toman ve své knize  “Motivace zvenčí je jako smrad – za pár hodin vyvětrá“…             Každý dobrý učitel ví, že vše je ve výsledku hlavně o způsobu motivace a vztazích učitel-žák, učitel-rodič, a leckdy i učitel-učitel….(učitel-ředitel)

http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/default.aspx

Vůbec se mi na tomto odkaze celkově líbí způsob práce s žáky a rodiči ,  vzděláváním veřejnosti, která se opravdu chce stát informovaná a spolupracující se školou (nebo pokud to není přínosné tak se informovaní rodiče někdy rozhodnou obejít se bez jejich místní školy…). Tím nijak nechci snižovat význam školy a velmi užitečného žáka vedení zkušenými pedagogy, nicméně odtrženost školské teorie od životní praxe je žel ještě často obrovská a prostor pro skutečný rozvoj CELÉ žákovy osobnosti žalostně mizivý.

- malý („velký“) příklad – Praktické weby pro děti a rodiče, i učitele, jak je dal do odkazů pro rodiče a veřejnost portál zkola.cz:
http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/odkazynazajimavewebovestranky/1847.aspx

      Celkové pojetí „mozkově kompatibilního způsobu vzdělávání“ vychází mimo jiné z převratných poznatků o práci mozku člověka, i z léta ověřených poznatků Komenského,  z nynější doby – z poznatků a bádání Fredericka Vestera, Susan Kovalikové a dalších.  Nerespektování přírodních zákonů se lidstvu krutě vrací (jak můžeme vidět např.na vzrůstajím množství a síle povodní, a desetiletích „marné“ osvěty V.Cílka)… podobně se nám vrací jako bumerang nerespektování dalších zákonů z oblasti fungování mozku, mezilidských vztahů a nedostatek výuky skutečných životních hodnot na školách.

Další mnohaleté poznatky z pedagogické a psychologicko poradenské činnosti Jany Nováčkové, lze najít třeba zde:
http://www.littlemodernist.com/team/jana-novackova

     Nejsem zastáncem příliš liberální výchovy, která se často mylně zaměňuje s partnerským přístupem. CO SI MOŽNÁ NĚKTEŘÍ LIDÉ PŘEDSTAVUJÍ, JE:  DÍTĚ MÁ PRÁVO DĚLAT SI CO CHCE. VŮBEC NE !!! Že mají mít děti respekt k rodičům, s tím se tak nějak počítá. Ale to, že bychom měli mít my respekt k dětem – tomu ne každý rozumí. A možná také mnozí netuší, co to obnáší….

Rozhovor s J.Nováčkovou a D.Nevolovou o partnerském přístupu ve výchově a vzdělávání.

http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/vzdelavaniprodospele/respektovat/clanky/31113.aspx

       Na závěr sobě i druhým kladu otázku: Co podle vás „přežije“ v našich žácích po mnoha letech kdy opustili naší třídu…? Co živatoschopného jim opravdu pomůže nejen v pracovním, ale i v osobním životě…a možná na nás jako dospělí rodičové svých dětí budou (aspoň jednou) vzpomínat v kladném…že jsme jim v nějaké oblasti pomohli dozrát ve skutečně dospělého člověka (tedy nejen vědomostmi a schopnostmi),… i když to možná konkrétně nebylo napsáno v osnovách (pardon, v našich ŠVP a v RVP…).

       Ken Robinson na konferenci TEDx přirovnává výuku na školách k McDonaldu. Říká že škola zbídačuje lidského ducha, stejně jako u jídla z fastfoodu, kde je vše unifikováno a výživnost stravy je pochybná. Jak by to dopadlo, kdyby Einstein chodil do školy dnes…?

(podělte se o své názory- klidně i negativní…v komentáři pod blogem :-) )


    hodnotili 2 uživatelé

9 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Pro ty, kteří neradi kopírují odkazy jsem tady vytvořil seznam.

  2. avatar

    :-) + Adele Faber, Elaine Mazlish: "Jak mluvit, aby se děti lépe učily - doma i ve škole" : ZDE.

    Kniha poskytuje návod na komunikaci s dětmi, abyste je dokázali motivovat k lepšímu školnímu výkonu. Děti budou mít pocit, že jsou respektovány a současně samy budou mít respekt k autoritám. Podle této knihy dokážete z dětí vychovat zodpovědné jedince se zdravou sebedůvěrou, aniž byste k tomu používali nátlakové metody či tresty.

    Dále Linda a Richard Eyrovi: "Jak naučit děti hodnotám" .

  3. avatar

    https://is.muni.cz/obchod/baleni/20980
    "Lekce pro život (Lesson for live)" autor: Pavlovská, Marie RECENZE:Čtenáři tedy nabízíme knihu, která se může stát pomocníkem především těm, kteří si do svých ŠVP zabudovali novou filozofii výchovy, nový způsob výuky založený na podpoře a vzájemné spolupráci, práci v týmu, kteří se rozhodli integrovat učivo, předkládat žákům aktuální problémy, diskutovat o nich, učí žáky komunikovat, vzájemně si naslouchat, předcházet problémům nebo následně hledat různé způsoby jejich řešení, hledat paralely života a učební látky, pracovat na projektech, … a to vše pomocí dramatické výchovy. V předložených lekcích totiž právě dramatická výchova učivo jednotlivých předmětů nenásilně integruje, žáci jsou nuceni sami odhalovat problémy, řešit je, zaujímat postoje, vynášet soudy, tím získávají nové poznatky, nesou odpovědnost za svá rozhodnutí, učí se životem pro život jen s tím rozdílem od skutečného života, že v lekcích jsou chráněni fikcí, vše se děje pouze „jako“.

  4. avatar

    ...je to tak správně paní učitelko? dostanu jedničku?...Cituju část z knihy J.Nováčkové:
    "Klasickým zvykem a mýtem je, že se rodiče více či méně úzkostlivě zajímají o rozumový vývoj dítěte – kdy mluví, jak čte, jak věci chápe, pamatuje si je. A samozřejmě jaké má známky ve škole, „jestli se dobře učí“. Daleko menší počet si ale položí mnohem důležitější otázky: - bude mít naše dítě schopnost mít někoho rádo? - bude schopno empatie? - bude schopno odmítnou věci, které je budou ohrožovat? - rozezná skutečný vztah od povrchního vzplanutí? - dokáže být tolerantní a respektovat svého partnera? - bude schopno někomu něco darovat bez očekávání, že něco dostane zpátky? - bude schopno seberozvoje? atd. atd."...Jaké NÁVYKY A POSTOJE si děti odnášejí do života...jakou si vybudovaly sebeúctu, touhu se CELOŽIVOTNĚ učit...? Nebo jim spíš škola veškeré další učení znechutila a jsou rádi že to mají za sebou...?

  5. avatar

    http://blog.peoplecomm.cz/clanek/skoly-ktere-nepotrebuji-ucitele
    .Dítě nepotřebuje institucí dosazeného učitele, jehož úkolem je nasypat do dětí znalosti a později je vyzkoušet ze schopnosti tyto znalosti co možná nejpřesněji zopakovat. Vidíme, tak co hlásal třeba už starý pan A.S. Neil, a to že děti nepotřebují učitele (v tradičním pojetí slova). Stačí pouze nastavit prostředí tak, aby se děti učily sami.
    Video lze pustit se slovenskými titulky: klik na play a po pár vteřinách se objeví vedle play okénko: 37 languages...klikněte na něj a vyberte Slovak.-----
    Pak je k zamyšlení i kniha Prof.Liessmanna "Teorie nevzdělanosti" vyšla v edici 21.století nakladatelství Academia.
    http://www.kosmas.cz/knihy/145045/teorie-nevzdelanosti/
    systematicky dovozuje, že mnohé z toho, co se propaguje pod názvem „společnost vědění“, jsou jen rétorické fráze. Ve skutečnosti nejde o ideu vzdělání a vědění, ale o silné politické a ekonomické zájmy.Čím víc se přísahá na hodnotu vědění, tím rychleji ztrácí vědění a vzdělání hodnotu, a jak uzavírá autor, „kapitalizace ducha“ ústí v nevzdělanost.
    Co je to vzdělání? Proč usilujeme o vzdělání? Abychom se lépe uplatnili ve světě a vydělali víc peněz?

  6. avatar

    Obsah knihy  J.Nováčkové,D.Nevolové a manželů Kopřivových "RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN " : 1.) Hranice jsou nutné - jde ale o to, jak je vytváříme (Partnerský versus mocenský přístup ve výchově a vztazích) 2.) Mluvíme, mluvíme… a nějak to nefunguje (Neefektivní způsoby komunikace) 3.) Jsi fajn. Jen je třeba udělat... (Efektivní komunikační dovednosti a postupy) 4.) Potřebujeme, aby druzí chápali a přijímali, když se cítíme v nepohodě (Zvládání negativních emocí) 5.) A za trest budeš…! (Rizika trestů ve výchově) 6.) Opravdu se zlobím!... Tak co teď navrhuješ? (Co namísto trestání – přehled výchovných postupů a komunikačních dovedností) 7.) Když budeš hodný, dostaneš za odměnu… Ty jsi ale šikulka! (Rizika odměn a pochval ve výchově a co namísto nich) 8.) Cukr a bič nebo vlastní chtění? Vnější a vnitřní motivace 9.) Co všechno děti potřebují Výchova, vzdělávání a základní lidské potřeby 10.) Kdo se naučí vážit si sám sebe, naučí se vážit si také ostatních (Sebeúcta – jádro naší osobnosti) 11.) Lepší je předcházet, než napravovat (Proaktivní výchova) 12.) Škola má větší možnosti, než nabízí její tradiční podoba 13.) Výchova k poslušnosti je rizikem pro demokracii

  7. avatar

    Vera Birkenbihl má mnoho knih, kde vysvětluje že naše paměť a kreativní myšlení jsou na školách nevhodně podněcovány(spíš utlumovány...),
    a popisuje jak mozek a paměť poskočí o několik levelů nahoru podnítí-li se zájem o věci blízké srdci učícího se...+ Dále hlavně kniha Frederica Vestera byla pro mne v mnoha ohledech průlomová...nebere si servítky a kritizuje klasické školské metody a vysvětluje na poznatcích biologie mozku že prostě už z principu nemohou fungovat...  Stále nadmíru aktuální a ve všech ohledech mistrovskou knihu o biologii učení z poloviny sedmdesátých let vydalo česky pod titulem Myslet, učit se...zapomínat? (Denken, Lernen, Vergessen. Was geht in unserem Kopf vor, wie lernt das Gehirn, und wann lässt es uns im Stich?) plzeňské nakladatelství Fraus (1997). První tři kapitoly pojednávají o vývoji a fungování našeho mozku se zřetelem k učení a paměti. (Do německého vydání z roku 2001 byly zapracovány novější poznatky o změnách mozku v pubertě.) Čtvrtá kapitola se zabývá katastrofou školní praxe a má podtitul Psychologická a pedagogická nebiologická strategie učení. V této kapitole autor s nepřekonatelným pedagogickým mistrovstvím postupně rozvíjí svůj komplexní model biologicky zakotveného učení. Ukazuje nejen, co všechno je v našich školách špatně, ale i zásady, které respektují fungování našeho mozku. A také jejich uplatnění v praxi. Pátá kapitola je o hře jako o nejlepším způsobu učení. V příloze je pak uvedeno 13 pravidel z biologie učení a testy, které se týkají učebního typu a paměti. - Tato jedinečná kniha by mohla a měla být základem reformy (nejen) našeho školství.

  8. avatar

    Kniha Susan Kovalikové (přeložila ji J.Nováčková) souvisí s Komenským... Ve své knize ITV píše: 8 principů mozkově kompatibilního vzdělávání : "Poznatky ve všech oblastech bádání jdou stále kupředu a to, co Komenský geniálně odvodil empiricky, nachází oporu třeba ve výzkumech mozku. Právě z těchto poznatků sestavila Susan Kovaliková ve své knize Integrovaná tematická výuka 8 principů pro vzdělávání. Jsou vytvořeny tak, aby vystihly to, co „je nutno dodržet, aby se najisto výsledek musil dostavit", jak psal Komenský, a to tím, že jsou v souladu s fungováním lidského mozku při učení. - nepřítomnost ohrožení, - smysluplný obsah, - možnost výběru, - přiměřený čas, - obohacené prostředí, - spolupráce, - okamžitá zpětná vazba, - dokonalé zvládnutí."

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.