Fenomén Jana Nováčková vs. (ne)vhodná motivace

„Vzdělání je to jediné,co v nás zůstane po tom,co zapomeneme vše,co jsme se naučili ve škole“ (Albert Einstein)

       Jak je možné, že tolik lidí ve škole zaostávajích, se v praktickém životě nejen neztratili, ale leckdy byli mnohem úpěšnější než většina jedničkářů…?!  Leccos k zamyšlení se lze dočíst i v nedávno vydané knize “ Špatní žáci, rebelové a jiní géniové – Neslavná mládí slavných“ (A.Dvořák,Einstein,Edison a další…u nichž prostě kreativitu a opravdový zájem o učení škola potlačovala…- bylo by to dnes jinak?…)  :

www.kosmas.cz/knihy/150740/spatni-zaci-rebelove-a-jini-geniove/

     V době psaní mé diplomky jsem měl možnost se seznámit s knihami PhDr.Nováčkové, Fredericka Vestera, Susan Kovalikové (jejíž knihu ITV přeložila právě J.Nováčková)  a dalších novodobých autorů, a porovnat je s didaktickými spisy Komenského (jehož metody teprv dnes novodobé výzkumy mozku skutečně potvrzují). Komenský by dnes v mnoha třídách zaplakal, a jen málokdo se skutečně seznámil s jeho dílem (ač už od dob totality visel v mnoha třídách…dnes se knihy Komenského vídají ponejvíc v antikvariátech, místo v knihovničce, či e-book složce každého učitele – aspoň tu Analytickou didaktiku, Informatorium a Fortius redivivus ).  Každému pedagogovi bych doporučil zkonfrontovat své názory s (podle mne) dost přelomovými publikacemi a myšlenkami  Jany Nováčkové, F.Vestera a dalších, respektujících tzv.“mozkově kompatibilní vzdělávání“.  Pokud jsem mohl hovořit s čerstvými absolventy vysokých pedag.škol, mám za to, že knihy Komenského a PhDr.Nováčkové dají učiteli mnohem víc pro skutečnou praxi, než celá vejška.  Investovat do sebevzdělávání se vyplatí (nelze čekat „až když mi to zakoupí škola…“, nebo až mne pošle na nějaký kurs…). Navíc „Mýty ve vzdělávání“ stojích pouhých 60 korun…( a já mám samozřejmě 90% zisk z každé prodané…to byl vtip jak jste doufám pochopili).
www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/vzdelavaniprodospele/respektovat/knihy/default.aspx

– velmi inspirativní kniha, bořící zažitá schemata, je hlavně:                                                                                                                                                                                                                                                                 respektovat a respektovan

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová:

RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN     (recenze ke knize : Výchova a vzdělávání dětí založené na uplatňování moci a síly jsou vyčerpávající a přitom málo účinné. Mají negativní dopady nejen na plnění každodenních oprávněných požadavků, ale také na sebeúctu, rozvoj osobnosti a vzájemné vztahy všech zúčastněných stran. Jsou v rozporu s požadavkem na bezpečné klima ve třídě a ve škole, které je základní psychosociální podmínkou efektivní výuky. Jsou v rozporu s požadavkem na rozvíjení klíčových kompetencí podle Rámcového vzdělávacího programu.
  Kniha Respektovat a být respektován je určena všem, kteří se snaží o partnerský, respektující přístup ve výchově, vzdělávání a vztazích. Je shrnutím těch nejlepších zkušeností z oblasti dobře fungující komunikace mezi lidmi, učebnicí dobré komunikace. Nabízí jednak postupy a dovednosti okamžitě využitelné v praxi, jednak pohled na širší souvislosti mocenského a respektujícího pojetí výchovy a mezilidských vztahů. Je využitelná pro rodiče, učitele a všechny, kteří chtějí investovat úsilí do rozšíření repertoáru svých komunikačních dovedností pro zvládání běžných i náročných životních situací. Přirozeným důsledkem osvojení těchto dovedností je udržení vlivu i dobrých vztahů a vzrůstající pocit vnitřního klidu, sebeúcty a kompetentnosti.).        
V předmluvě k Respektovat, se autoři zmiňují o knize autorek Faber-Mazlish: „Jak mluvit aby děti naslouchaly, jak naslouchat aby děti mluvily“ – a říkají že to byl skutečný pozitivní PRŮLOM, aby začali psát knihu pro naše české prostředí…

K porovnání s touto knihou mne zaujal článek v Časopise Ústavu pedagogických věd FF MU Brno (roč. 16, č. 1, rok 2011), s názvem – „MOCENSKÉ konstelace ve výukové KOMUNIKACI“ – je volně ke stažení pod názvem “ ##article.pdf.download## “ – přímo z phil.muni.cz : TADY.

       U knihy Respektovat a být respektován nejde jen o další teorie vycucané z prstu, jde o léta ověřované poznatky z pedag. a psychoterap.praxe (ne tedy zas nějaké reformní teorie…).

     Změny nepřijdou přes noc….
 Hodně se v knize Respektovat a být respektován mluví o komunikačních dovednostech….že je nezískáme za pár dní, je nasnadě. Na zkola.cz nabízejí spolu s J.Nováčkovou i jiní lektoři různé kursy….(i pro veřejnost).

 Další (těžší ale levnější) možností je, stále se zajímat a číst, a ihned DLOUHODOBĚ se snažit uplatňovat v praxi při každodenním styku s jakýmikoli lidmi (včetně rodiny).
 …jak říká Frederick Vester, CHYBY NEJSOU NA OBTÍŽ, NAOPAK JE TO JEDEN Z NEZBYTNÝCH PROSTŘEDKŮ JAK SE UČIT (ujištění se kudy cesta nevede…).

        Ne se vším co píše PhDr.Nováčková  musí člověk nutně souhlasit…, třeba určitá míra drilu je ve výuce na hudební nástroj prostě nutná, ale je pravda že je velký rozdíl bezduchý versus motivovaný dril…navíc záleží hodně na kombinování drilu s (možná převažující) alternativní složkou pestré palety vyučovacích metod a přístupů, šitou na míru konkrétnímu žákovi. Nevylévejme s vaničkou i dítě. Jako je rozdíl bezduchý a tvrdě vymáhaný dril oproti motivovanému drilu s pomocí kouče-učitele respektujícího potřeby a osobnost žáka, …..stejně tak je rozdíl i v soutěžích s touhou prosazovat své ego (učitele či žáka) na úkor druhých, oproti vhodně usměrnované zdravé soutěživosti- chcete-li nazvěme to raději společnému tréninku, se zjišťováním svých vlastní mezí a rozvíjejících se schopností (dítěte). Moc pěkný pozitivní příklad vhodného typu soutěží, uvádí pro osobní rozvoj Leo Babauta ve své knize „20 tajemství motivace“ (ebook zdarma) – ke stáhnutí je legálně zde:

http://motivace.zenhabits.cz/

Přestože s výše zmíněným mým názorem by nejspíš p.Nováčková nesouhlasila, přesto to zatím vidím takto: I děti se přece musí (postupně a přiměřeně věku) naučit, že jedině tvrdá práce sám na sobě může přinést ovoce v životě, pečení holubi bez práce do úst nepřiletí a spoléhat celý život na pomocnou ručičku kouče, rodiče, učitele apod. nelze. To se však nevylučuje s nutností dát dítěti to co skutečně potřebuje, jak o tom mluví třeba Zd.Matějček ve své knize „Co děti nejvíc potřebují“…hřejivou podporu a pochopení při selháních apod. O rozdílu vnitřní versus vnější motivace se naštěstí trochu učí i na pedag.školách, hezky to popisuje Ivo Toman ve své knize  „Motivace zvenčí je jako smrad – za pár hodin vyvětrá“…             Každý dobrý učitel ví, že vše je ve výsledku hlavně o způsobu motivace a vztazích učitel-žák, učitel-rodič, a leckdy i učitel-učitel….(učitel-ředitel)

http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/default.aspx

Vůbec se mi na tomto odkaze celkově líbí způsob práce s žáky a rodiči ,  vzděláváním veřejnosti, která se opravdu chce stát informovaná a spolupracující se školou (nebo pokud to není přínosné tak se informovaní rodiče někdy rozhodnou obejít se bez jejich místní školy…). Tím nijak nechci snižovat význam školy a velmi užitečného žáka vedení zkušenými pedagogy, nicméně odtrženost školské teorie od životní praxe je žel ještě často obrovská a prostor pro skutečný rozvoj CELÉ žákovy osobnosti žalostně mizivý.

– malý („velký“) příklad – Praktické weby pro děti a rodiče, i učitele, jak je dal do odkazů pro rodiče a veřejnost portál zkola.cz:
http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/odkazynazajimavewebovestranky/1847.aspx

      Celkové pojetí „mozkově kompatibilního způsobu vzdělávání“ vychází mimo jiné z převratných poznatků o práci mozku člověka, i z léta ověřených poznatků Komenského,  z nynější doby – z poznatků a bádání Fredericka Vestera, Susan Kovalikové a dalších.  Nerespektování přírodních zákonů se lidstvu krutě vrací (jak můžeme vidět např.na vzrůstajím množství a síle povodní, a desetiletích „marné“ osvěty V.Cílka)… podobně se nám vrací jako bumerang nerespektování dalších zákonů z oblasti fungování mozku, mezilidských vztahů a nedostatek výuky skutečných životních hodnot na školách.

Další mnohaleté poznatky z pedagogické a psychologicko poradenské činnosti Jany Nováčkové, lze najít třeba zde:
http://www.littlemodernist.com/team/jana-novackova

     Nejsem zastáncem příliš liberální výchovy, která se často mylně zaměňuje s partnerským přístupem. CO SI MOŽNÁ NĚKTEŘÍ LIDÉ PŘEDSTAVUJÍ, JE:  DÍTĚ MÁ PRÁVO DĚLAT SI CO CHCE. VŮBEC NE !!! Že mají mít děti respekt k rodičům, s tím se tak nějak počítá. Ale to, že bychom měli mít my respekt k dětem – tomu ne každý rozumí. A možná také mnozí netuší, co to obnáší….

Rozhovor s J.Nováčkovou a D.Nevolovou o partnerském přístupu ve výchově a vzdělávání.

http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/vzdelavaniprodospele/respektovat/clanky/31113.aspx

       Na závěr sobě i druhým kladu otázku: Co podle vás „přežije“ v našich žácích po mnoha letech kdy opustili naší třídu…? Co živatoschopného jim opravdu pomůže nejen v pracovním, ale i v osobním životě…a možná na nás jako dospělí rodičové svých dětí budou (aspoň jednou) vzpomínat v kladném…že jsme jim v nějaké oblasti pomohli dozrát ve skutečně dospělého člověka (tedy nejen vědomostmi a schopnostmi),… i když to možná konkrétně nebylo napsáno v osnovách (pardon, v našich ŠVP a v RVP…).

       Ken Robinson na konferenci TEDx přirovnává výuku na školách k McDonaldu. Říká že škola zbídačuje lidského ducha, stejně jako u jídla z fastfoodu, kde je vše unifikováno a výživnost stravy je pochybná. Jak by to dopadlo, kdyby Einstein chodil do školy dnes…?

(podělte se o své názory- klidně i negativní…v komentáři pod blogem 🙂 )